Březen 2014

Jen já

27. března 2014 v 20:42 | Fox Drake |  Slash
Že prý Tomlincest.
nah

Hudba je můj svět

24. března 2014 v 11:38 | Fox Drake |  Hetero
Okay, máme spojený jazyk a jsme na počítačích. A Foxinka se vám nudí. Tudsíž vám sepsala krátkou a velmi divnou smysl nedávající povídku.
Plus jsem si všimla, že tento-týdenní téma týdne je velmi zajímavé. ROzhodně na něj něco sepíšu, možná dokonce i nějakou povídku, kdo ví.
Užijte si povídku.

A sny unikly

19. března 2014 v 6:56 | Fox Drake |  Téma týdne
Vím, že jsem sem od minulé středy nic nenapsala a stydím se. *červená se a sklání pohled k zemi*
No, ale teď jsem tu a píšu. Po týdnu. Nevadí.
Předpokládám, že všichni víme, co lapače snů jsou. Takové ty věcičky, které vypadají jako pavoučí síť, v nichž visí nějaké kameny, nebo pírka, korálky, prostě cokoliv ozdobného. Četla jsem spoustu knih, ve kterých byly lapače zmiňovány, ať ve své zásadní podobě, nebo jen jako ozdoba nad postelí. Ono to vlastně závisí na vůli každého. Pokud člověk doopravdy věří, že mu lapače pomůžou, že ho ochrání od nočních můr a běsů, tak to tak určitě je. Protože, jak víme, víra je silná a mocná věc, stejně nezkrotná jako naše fantazie. Však víte: Jediné, co nám můžete nevzít je naše fantazie. Protože i víra se dá sebrat, dá se přeměnit k obrazu svému a dá se zneužít.
Teď sice mimo téma, ale ve škole jsme loňský rok brali téma Dětští vojáci. Víte, jak je k tomu verbovali? Vysvětlili těm prckům, že jejich věc je ta nejlepší, že je jen správné, aby bojovali, vycvičili z nich brutální vojáky ochotné a schopné udělat vše, jen aby "to dobré," k čemu je vedli, bylo uděláno. Toto je sílá víry.
Ale zpět k Lapačům snů. Já osobně si myslím, že je to dobrý a krásný vynález. Vždy jsem po jednom toužila. Vy snad ne?

Takhle skončí naše generace

12. března 2014 v 7:16 | Fox Drake |  Téma týdne
Teď ruku na srdce.
Dovedete si představit, že by najednou nešel internet? Spadla by celosvětové, nebo přinejmenším celorepubliková, síť. Nefungoval by internet. Spadla by elektřina. Zradila by nás naše technika. Nic, kromě toho, co ovládáme sami svou vlastní silou, by nefungovalo.
Když já to přiznám za sebe, nedovedu si to představit. Mám strašně moc známých a kamarádů přes internet a nedovedu si představit, že bych se s nimi najednou neměla jak spojit. Jistě, spousta z nich je z Prahy, ale nevím, kde konkrétně. A pak tu je můj přítel devět hodin ode mě v jiném státě.
Vážně. Protože dnešní generace, vlastně i ta starší, je neskutečně závislá na internetu, sociálních sítích a skoro už nechodí ven. Proto nadpis tohoto článku.
Protože nastane ticho. Alespoň pomyslné. Hluché místo v naší konverzaci. Protože pomyslně všechno utichne. Nebudeme schopni se dorozumívat. Nebudeme schopni si dál psát, kontaktovat se. Osamíme.
A to ticho nás bude ohlušovat.

50 faktů o mně

9. března 2014 v 19:24 | Fox Drake |  Já a vše kolem mně
Rozhodla jsem se, že vám sepíšu padesát faktů. Už jsem to jednou na starém blogu dělala, takže byla vážně fuška vymyslet dalších padesát. Tady je máte ;)

You are mine

6. března 2014 v 9:00 | Fox Drake |  Slash
Mám tady 18+ povídku, přičemž předpokládám, že stejně ten rating nikdo dodržovat nebudete, ale napsat vám ho musím, aby mi nikdo nevynadal, že jsem vás nevarovala.
Fan fiction
5SOS / One Direction (Zayn x Michael x Luke)

První nešťastná láska

5. března 2014 v 19:01 | Fox Drake |  Já a vše kolem mně
Marně přemýšlím, o čem bych vám mohla napsat. Tak jsem se rozhodla, že se pokusím rozebrat svůj "vztah" s jedním klukem od nás ze školy, který trval skoro tři roky a byl čistě platonický a iniciovaný z mé strany.
Když k nám přistoupil, všechny holky, které něco znamenaly ho neměly rády, nesnášely ho prakticky a byly proti němu. Nelíbil se jim jeho vzhled, jeho lehce dětinské a typicky klučičí chování pro upoutání pozornosti. Ale mně učaroval už ve chvíli, kdy ke mně stál zády. Hnědé vlasy, o něco větší nos, štěněcí oči a ten jeho útrpný výraz! Obočí stažené do nechápavé stříšky, oči vykulené a plné zmatku, pusinka pootevřená. Myslím, že právě tohle byl důvod, proč jsem ho milovala. Ačkoliv... Nemohla jsem ho milovat. Teď, zpětně, když se na to otáčím, si to dokáu uvědomit, že... Neznala jsemm ho. Jak jsem ho mohla milovat?
Psali jsme si, na chodbách se provokovali, zdravili se, usmívali se na sebe... Z jeho strany to prý byla jen slušnost, že mi odepisoval. V tom případě mi ale několik věcí stále nedává smysl, ačkoliv se na to dívám z odstupem. Proč na mě pořád kouká? Proč jdu po chodbě, cítím na sobě jeho pohled, když jsme v jedné třídě, hledí na mě, jako by se mi tím snažil něco naznačit... Nevím, nevyznám se v něm. Nevím, jestli se vůbec vyznám ještě sama v sobě.
Jenže pak se něco stalo, my jsme si přestali psát, omezila se konverzace na chodbách, až zcela ustala. Obnovila se až loňský školní rok, v zimě, kdy měl berle. Scházel ze schodů, já šla podél zábradlí a koukala jsem na něj, mluvila s ním. O prkotinách, ale zase jsme se začali bavit. Nevím, čím se to změnilo. Jenže pak jsme se v červnu, těsně před prázdninami pohádali. Sice jenom přes faacebook, ale to neznamená, že by to pro mě bylo méně bolestivé. Celé prázdniny jsem na něj myslela. A pak zas byla škola a já ho poprvé po dlouhé době viděla. Zastavilo se mi srdce. V tu chvíli jsem si uvědomila, že to vážně není jen pobláznění a že mi na něm z nepochopitelného důvodu záleží a že ho mám ráda.
Zase jsme se dali dohromady, mmyšleno konverzací z velké části vedené na facebooku. Jenže to si už jeho tříeda začala všímat, že se mezi námi něco děje, že na něj pořád čučím na chodbách a korunku tomu nasadila má povídka o něm, která měla ve školním časopise vyjít bez mého jména, ale zrada, ona vyšla a já byla přímo pod tím podepsaná.
Na jednu stranu se mi vážně líbilo, že se o mě lidé starají, ale na druhou stranu... S ním jsme se hodně ošklivě pohádali. A zase přes facebook. Řekli jsme si nemálo ošklivých věcí, některých doteď lituju, ale hodně mi to na něj změnilo pohled.
Už to jsou dva měsíce od té hádky, ale stále se víceméně ignoruje. Pokud se do ignorování počítají pohledy. Jenže... Já jsem momentálně zadaná. A troufám si říct, že i šťastně. Ale to zase v jiném článku.

Tímto jsem chtěla říct, že on byl moje první větší a nešťastná láska, která bolela, ale musela jsem si tím projít. Pořád na mě má vliv, pořád ho mám ráda a pořád jsem k němu nějak přivázaná, ale už to není tak silné, jako předtím. Kdo ví, co nakonec bude.

Můj démon (prolog)

3. března 2014 v 7:10 | Fox Drake |  Můj démon
To je ta nová hetero povídka, o které jsem vám povídala (psala). Vím, že jsou andělé dosti ohrané téma, ale doufám, že to nebude tak obyčejné, jako všechny a bude to alespoň něčím originální a že vás to nějak zaujme.
Pokud zde budou zmíněna známá jména, nepředstavujte si slavné osobnosti, NENÍ TO FanFiction.
Varování: Netuším, jak dlouhé to bude.
Tady to je :)

Jsem s tebou (1/3)

1. března 2014 v 9:54 | Fox Drake |  Hetero
Tak bohužel jsem tu povídku do soutěže dopsat nestihla. Ale přináším vám ji tedy, sice rozdělenou na tři části, ale je tady. Uvažuji o nové hetero rozepsané povídce, včera mě napadla slash vícedílná, ale vůbec nestíhám a nemám jak to stíhat. Takže zatím si užijte tuto prapodivnou splácanou slaďárnu, nesežerte mě za tak krátký díl a hodně štěstí.
Varování: Sladké, 12+
Věnováno: Damonovi...