Jen já

27. března 2014 v 20:42 | Fox Drake |  Slash
Že prý Tomlincest.
nah

Netrpělivě hledí do zrcadla a čeká, až se obraz ustálí a ukáže, kdo z minulosti je ten, kdo ho miluje nejvíce, a kdo se s ním tím pádem setká teď, když je těsně nad hrobem a jen několik málo nádechů od smrti.
Vidí chlapeckou postavu a odhadem, dle jeho těla, tipuje, že mu bude tak šestnáct, to maximálně. Když si vzpomene, jak samolibý a jistý sám sebou tehdy byl...

"Ty si vážně myslíš, že sem přijdou? A že budou ochotní... ke grupáči?" ptal se hnědooký chlapec sedící nahý na posteli nejistě, zatímco s pootevřenou pusou hleděl na modrookého boha, který k němu stál profilem, ukazoval mu tím svůj neodolatelný zadek a i polovzrušený penis trčící z mírného blonďatého chmýří.
Pohlédl na nejistého kluka s tak povýšeným výrazem, že se druhý skoro až zastyděl a přehodil si jednu nohu přes druhou s bodnutím ve slabinách.
"samozřejmě. Pozval jsem je já. A tomu se neodolává. Což mi přioomíná, ke mně," přikázal, jako by jeho společník byl nějaký prostý pes. Jeho nijak nenapadlo, že by se k němu Louis mohl chovat lépe, prostě poslechl, poklekl před něj a bral to jako "čest," že ho mohl uspokojit.

"Byljsem tak hloupý..." nadává umírající muž sám sobě a zvedá si roztřesenou ruku před oči, aby nevidělna toho, kdo přijde. Bojí se toho, neskutečně moc. Který z těch jeho desítek, možná i stovekmilenců je ten, co ho miluje nejvíc?
"Louu," šeptá chraptivě podmanivý a tak známý hlas. Muž vyděšeně oddaluje ruku, aby mohl svá pronikavá kukadla zaměřit na jeho nejoddanějšího a vidí... sebe. Svou mladší verzi.
"Co?" ptá se jen nechápavě, neschopen jakéhokoliv slova. Cítí se před svým minulým já tak ponížený, že vidí sám sebe v tak nedůstojné poloze!
Jeho mladší já jen záporně vrtí hlavou a naklání se k sobě, aby se mohl něžně, procítěně a s nehynoucí láskou zřetelně vepsané v pohybech rtů, políbit. Poté se beze slov hladí po tváři.
Já jsem se vždy miloval. Byl jsem se sebou v nejhorších chvílích a také budu. Nemusíšš se bát, že budeš něldy sám, protože pořád máš mě," vysvětluje umírajícímu tichým hlasem se soucitným podtónem. Samozřejmě, že ho neskutečně bolí se takhle vidět. Nemohoucího cokoliv udělat, nemoci se pohnout a jen potupně čekat na smrt. Ale ví, že si život užil. Ví, podvědomě tuší, že si to užil, všechny ty hlouposti, to všechno ho zocelilo a pomohlo mu se stát tím, kým byl. A pořádně se do sebe zamilovat. Ví, že je to pravda. Že jedině on sebe miluje. A vždy miloval.

Druhý en ráno Louise nachází jeho vnoučata. V posteli, stulený do klubíčka, pevně objímá polštář, oči pootevřené a na rtech spokojený úsměv, tvář klidnou.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Keigh Keigh | 27. března 2014 v 20:58 | Reagovat

fuck you very hard.

and go sit in the corner anD THINK ABOUT WHAT YOUVE DONE TO YOUR BELOVED MOMA KEIGH!!!

And now, find me something, like, an national flag or so, that i can blow my nose to. please and thank you.

bye.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama