Kdo by to byl řekl (1)

15. dubna 2014 v 17:20 | Fox Drake |  Kdo by to byl řekl
1. díl
Nějak vám nemám, co k tomu říct.

Harry celou večeři to dítě zkoumavě sleduje. Vypadá, že se absolutně vůbec nebaví a on neví, jak by jeho postoj mohl změnit. Chápe, že je to smutné, že Gregg s Denise se rozhodli, že je pro ně zbytečnou zátěží a na nějakou dobu ho nechají na krku Niallovi, a ten se rozhodl, že s tou svou novou babou radši pojede kolem světa, než aby svého synovce hlídal, ale tak... Harry za to nemůže, nemusí se mračit zrovna na něj, ne?
"Tak..." přeruší po chvíli ticho, když už se mu zdá naprosto nesnesitelné a zabubnuje prsty do stolu. Už dávno dojedl, zatímco Theo se v jídle nimrá, jako by ho chtěl otrávit. A to si tento recept našel na stránce preferující jídlo pro otrávené puberťáky!
Chlapec k němu ani nezvedl pohled, dál otráveně studoval vidličkou vnitřnosti svého obědu a co chvíli si hlasitě povzdechl, jako by tím chtěl dát najevo, jak moc je otrávený.
"Theo, když k tobě mluvím, laskavě se na mě podívej," upozorňuje ho Harry lehce podrážděně. Theo tedy poslouchá, ovšem nezdá se tím být nijak extra nadšený, prostě jen reaguje na jeho příkaz, a ani do očí mu nehledí.
"Co potřebuješ, Harry?" ptá se lehce přidrzle chlapec, zatímco na něj hledí, ruce klidně položí na stůl, tím pustí příbor do talíře s hlasitým břinknutím. Krásná ukázka drzosti. V Harrym se bouří zalíbení v tom kotěti s přáním mu jednu vrazit, ovšem nakonec jen skousne zuby.
"Seber to. Za trest dnes umyješ nádobí," přikáže poté nakonec. Theo se naštvaně zvedá a rukama mlátí do stolu, přičemž si ho prohlíží s jiskřícíma a naštvaně vyhlížejícíma očima.
"Trhni si. Nic takového dělat nebudu!" Harry také vstává a dál si ho klidně prohlíží.
"Theo Horane. Okamžitě pohni tím svým líným zadkem a ukliď to nádobí, nebo ti něco provedu." Chlapec by Harryho nejspíš neposlechl, ovšem když vidí jeho vražedný pohled, jen ztěžka polyká a krotce kýve. Poté bere oba talíře, zbytky vyhazuje do koše a rychle je dává do dřezu.
Harry mezitím sedí u stolu, pěsti pevně zaťaté a jen si to dítě prohlíží. Jeho tělo je stále drobné, ovšem ramena se mu už rozšiřují do mužské podoby, boky má zatraceně úzké a dokonalé, nohy nekonečně dlouhé, jak se zdá a ve spojitosti s blonďatým chmýřím a nevinným modro-zeleným kukučem... Muž si myslí, že jednou to bude lamač ženských srdcí.
Když Theo opatrně utírá poslední talíř, Harry se hbitě zvedá a přechází až za něj, aby mu ruce mohl položit na ramena, jenže to chlapec nečeká, stejně z něj má nervy našponované k prasknutí, a tak s vyděšením vyjeknutím talíř pouští. Oba hledí na zem, kde se tříští do spousty malých střepů a místností se šíří dusivé ticho. To nakonec přerušuje starší, když od něj odstupuje.
"Ukliď to a jdi do svého pokoje, zábavu si tam nějakou najdeš," přikazuje nakonec nevrlým tónem a aniž by čekal na odpověď, odchází z místnosti do své pracovny umístěné pod schodištěm.
"Nesnáším ho," vrčí Theo podrážděně, zatímco se sklání do skříňky pod umyvadlo, aby z ní mohl vylovit smetáček s lopatkou, na kterou poté nametává střepy, u toho si stále nespokojeně a otráveně brblá pod nos silně nelichotivá slova.
Jakmile je uklizeno, pohledem ještě jednou místnost rychle kontroluje a z lednice poté krade láhev s minerálkou, do ruky bere tabulku čokolády, jenž tam náhodně nalezl a rychle mizí do svého nového pokoje.
Pomalu notebook otevírá a probouzí ho k životu. Chvíli se nic neděje, poté se ozívá typické zavrčení, uvítací zvuk a Theo zjišťuje, že hledí na plochu, kde je na tapetě Harry s miminem v náručí, ve kterém poznává sebe. Nespokojeně protáčí panenky směrem vzhůru a tapetu okamžitě mění na neutrální krajinku.
Poté se rychle přihlašuje na twitter, facebook a snad aby neexistovala šance, že by Harryho zaslechl, rychle zapíná i youtube.
Nesnáším ho, tak strašně ho nesnáším, píše okamžitě svému nejlepšímu, o šest let staršímu, kamarádovi, Jonathannovi.
Theo? Jaké to tam je? Jaké je bydlení s Harrym? Co se stalo? Ublížil ti nějak? Chrlí na něj Jon hned několik otázek. Theo unaveně skládá hlavu do dlaní, lokte opírá o stůl, a jen mlčky přemýšlí.
Vlastně ne, neublížil. Jen mě neskutečně štve. Kouká na mě tak... zvláštně. Jako by mě chtěl sníst. Nelíbí se mi tu. A nutí mě ho poslouchat. Odpovídá po chvíli zamyšlení nakonec nejistě. Od mala byl rozmazlován, každý ho miloval a chránil ho, konejšil ho, dával mu, co jen si přál a nikdy ho nikdo nekáral, všichniho milovali. Možná právě proto se mu u Harryho nelíbí; protože není ten, kdo by měl navrch.
Jak tě nutí? Ach. Starostlivý roztomilý Jonathann.
Prostě... Stará se o mě až moc. Vychovává mě. Nechci být vychovaný. Sám si uvědomuje, jak hloupě a dětinský to zní, ovšem nemůže si pomoct.
Kotě, hlavně se uklidni. Jestliže na tebe bude hnusný, vždycky může utéct a jít bydlet ke mně. Mé dveře jsou ti otevřené. Nějak neví, co mu na to odpovědět. Ví, že je pravda na Harryho straně, že to s ním myslí dobře, ale nechce si to přiznat. Proč by také měl? Nic k němu necítí a je tu jen na chvíli.
Jdu si lehnout. Dobrou noc, loučí se s Jonem stroze a netrpělivě čeká na jeho odpověď, aby poté mohl okamžitě vypnout facebook.
Sladké sny, Kitty. Nad tou přezdívkou se musí pousmát. Sice je to stará historka, která se s ním vleče už od malinka, ale nevadí. Stejně tak mu může říkat jenom Jonathann. Rychle notebook zaklapne a pomalu leze do postele, nezájem k okolí. A pyžamo? Co to je? To se jí?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Carlie Carlie | 15. dubna 2014 v 17:51 | Reagovat

Ty seš vrah, zlato :D miluju tě, miluju drzýho Thea ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama